Pátrání po dětech Augustina Zimmermanna

Bronislava Svejkovská, MVDr., Klub přátel Žižkova, Praha 3

 

Na III. Olšanském hřbitově, v 9. oddělení u cesty, která je rovnoběžná s ulicí Jičínskou se nachází místo, kam byly pohřbeny  děti Augustina Zimmermanna.

Na náhrobku je deska s nápisem: „Zde odpočívají v Pánu Augustin a Vácslav, Maria a Antonín dítky, které dne 27. října 1861 s otcem Augustinem Zimmermannem na Žižkově násilnou smrtí život svůj dokonali.“

Znění textu na původní desce na zdi bylo přesně  přepsáno do čela náhrobního kamene, který zakoupil Karel Möldner. Jak vysvětluje Alois Vanoušek, člen spolku Svatobor,  Karel Möldner byl kameníkem a nebyl příbuzným rodiny. Pouze měl s dětmi soucit. Klečícího andělíčka se sepjatýma ručičkama  na náhrobku zaplatila a darovala obec Žižkov.

Text vysvětluje, že nešťastný dělník Augustin Zimmermann po obdržení soudní výpovědi z bytu ze zoufalství zavraždil 27. října 1861 své děti, chlapce ve věku 7, 5 a 1 rok a čtyřleté děvčátko. Sám pak spáchal sebevraždu.

I když k události došlo skoro před 150 lety na vrchu Žižkově (vrchu Vítkově), byla jsem také otřesena z pomyšlení, co se asi nic netušícím dětem mělo přihodit na vycházce s tatínkem, ze které se už nikdy neměly vrátit. Chtěla jsem vědět víc o dětech a jejich  rodičích. Domnívám se, že se najdou lidé, které bude zajímat, kde se nacházel nebo ještě nachází dům, ve kterém děti bydlely, kde byla ulice ve které si hrávaly a  vůbec co nejvíc podrobností, které se k nim vztahují.

První informace jsem našla v novinách té doby. Ostatní údaje byly postupně získávány z matrik, dříve označovaných jako knihy, které vedly určené farní kostely. Další informace, týkající se rodiny Augustina Zimmermanna byly pořízeny z úředních listin, jakými byla  např. přihláška k pobytu, zápisy a korespondence vztahující se k vyšetřování smrtelné události mezi úřady. Chtěla bych podotknout, že i v úředním dokladu a jedné z  knihy zemřelých, byly zjištěny chybně zapsané údaje. Výsledek zjištění neovlivnily, ale existují.

Německy psané noviny Bohemia ze dne 29.10.1861 uvedly, že cit. „ ...jejich otec, obchodník s moukou (Mehlhändler)  pocházející z Cikánského náměstí, dostal výpověď z bytu...“

Deník Čas z téhož dne upřesnil bydliště a místo činu ve smyslu, že cit.: „... smutný tento čin jest, jak již bylo praveno na Žižkově a to za zdí, jenž se za známým letohrádkem na Žižkově táhne. Zimmermann byl ženat za vdovu, jenž jedno dítko již v prvním manželství měla. Toto však nebylo mezi zavražděnými.“  Národní listy  napsaly informace o bydlišti rodiny, čísla domu i  to, že nejstarší chlapec navštěvoval II. třídu Hlavní školy při kostele sv. Jakuba na Starém Městě. Poslední informace byly nejcennější.

V Národním archivu v Praze jsem získala kopii Policejní přihlášky k pobytu Augustina Zimmermanna z doby, která se týkala mého pátrání. Zde je uvedeno, že  měl poslední bydliště v domě č. 182/V na Josefově. V bývalém Židovském městě. Dům se nacházel v  Cikánské ulici, v její severní části.( Správné pojmenování ulice mělo být Cikánova, ale lidé tak ulici říkali a ve starých plánech Prahy je také tak nazývána.) Jednalo se o veliký rohový dvojdům, na jehož dvorní stranu se můžeme podívat na fotografii v publikaci Hany Volavkové  „Židovské město pražské“. Pan prof. Ruth tuto ulici, ve své slavné Královské kronice Prahy, nazývá „ohavnou“ a docela se těší z pomyšlení, že nejhorší část této ulice zanikne při plánované demolici tohoto území.

Maminka dětí se jmenovala Franciska /Františka / a otec Augustin. Jak napsaly shora uvedené noviny, byla vdovou  a z předchozího manželství měla jednoho chlapce (v době tragédie mu bylo deset let).

První svatbu měla paní Františka v kostele sv. Rocha v  Olšanech dne 18.srpna 1850. Zápis v Knize sňatků je velmi stručný a dá se tvrdit, že zapisovatelem nebyl ani dokončen.

Ženich se jmenoval Martin Sýkora (v jiných materiálech se uvádí i Sikora). Pocházel z Nedvězí, hejtmanství a správního soudu Benešovského a byl mlynářským tovaryšem.  V době sňatku měl 58 let, byl katolického vyznání a jako bydliště  uvedl dům č. 180, Karolinth. (Karlín). Jeho otec se jmenoval Johann, byl mlynářem, matka Ludmila, rozená Šrámková.

Nevěsta  Františka Riedlová, narozena v Praze, byla dcerou Theresie, rozené Riedlové, katolického vyznání, stáří  30 let . Zde zápis končí.

Z tohoto manželského svazku se dne 2.2.1851 narodil chlapec, který dostal jméno Franz (František). Manželství netrvalo dlouho. Martin Sýkora zemřel 12.8.1852 v nemocnici u Milosrdných bratří na Františku  na následky fraktury hrudní kosti ( Brustbeinschaft).

Manželství, ve kterém se narodily hledané děti Augustina Zimmermanna s paní Františkou Sýkorovou, vdovou po Martinu Sýkorovi, bylo uzavřeno dne 28.8.1853 v kostele sv. Haštala na Starém Městě. Zápis v této matrice je podrobnější.

Augustin Zimmermann se narodil dne 25.6.1818 v Bílé Vodě ve Vodochodské oblasti a povoláním byl mlynářským pomocníkem. V době sňatku měl 35 let, byl katolického vyznání. Jako bydliště uvedl dům č. 794 /I. Otec se jmenoval Václav, byl občanem Bílé Vody, jméno matky Theresie. Oba pocházeli z Bílé Vody.

Paní Františka  se narodila  dne 2.2.1820 v Praze, v domě č.136/I. Byla dcerou Theresie Riedlové a otce Františka Riedla, horníka, narozeného v Schönfeldu. Byla katolického vyznání a v době druhého sňatku  měla 33 let.

Po svatbě, konkrétně  22.12.1854 se stal Augustin Zimmermann poručníkem tehdy 3-letému nevlastnímu synkovi Františkovi Sýkorovi, jak dokládá spis c.k. soudu Starého Města pražského ze dne 22. prosince 1854.

První děcko, které se manželům narodilo 30. června 1854 na Starém Městě v domě č. 808/I dostalo jméno  Augustin. Chlapeček byl pokřtěný v kostele  sv. Haštala dne 2. července 1854.

Druhé děcko, chlapeček Vácslav se narodil 10. března 1856 v domě č. 885/I na Starém Městě a pokřtěný byl v kostele  sv. Ducha dne 13.3.1856.

Třetí děcko, holčička Maria se narodila dne 6. prosince 1857, také v domě č. 885/I na Starém Městě a pokřtěná byla v kostele  sv. Ducha dne 8.12.1857.

Čtvrtý ze sourozenců, chlapeček Antonín se narodil dne 9. listopadu 1860 v domě č. 182/V    v Josefově. Pokřtěný byl v kostele  sv. Ducha dne 11.11.1860.

Z policejní přihlášky, která byla k dispozici vyplývá, že se do domu č.182/V v Josefově,  přihlásil Augustin Zimmermann v roce 1860. Den a měsíc v příslušné kolonce uveden není. Z dostupných materiálů, jak ostatně dokládají zápisy v knihách narozených vyplývá, že  rodina měnila bydliště. Vždy se ale pohybovala v blízkosti vltavského břehu. Pravděpodobně tak bylo z profesních důvodů, protože v té době se u řeky nacházelo mnoho  mlýnů, které zpracovávaly obilí. Dá se předpokládat, že v této nevlídné části Prahy, mezi Josefovem a Starým Městem, bylo podstatně levnější bydlení.

Osudný den  27. října byla neděle. V pondělí 28.října našla žena hlídače železnice těla všech pěti zemřelých v prohlubině zdi u bývalé Hrabovy zahrady za altánem na vrchu Žižkově. 

Noviny s datem 29.10.1861 psaly, že  ráno toho dne otec  s dětmi odešel z domu, jiné tvrdily, že odešel odpoledne. Autoři článků popisují různým způsobem pravděpodobný průběh  události a její výsledek.  Shodly se v informaci, že se na místě činu našly mj.  dvě  lahve od vína a končí sdělením: „ Praví se, že do těch lahví koupil vína, jímž děti omámil a snad uspal, což však není jisto. Za příčinu tak hrozného skutku, udává lid peněžité nesnáze a že se měl stěhovati a pražádný byt dostati nemůže. Zavražděný sedmiletý chlapec navštěvoval druhou třídu Hlavní školy staroměstské u sv. Jakuba“.

Rozdílný byl závěr týkající se chování A. Zimmermanna. Jedny noviny psaly, že „...v minulých dnech pozorovati prý bylo na něm velikou těžkomyslnost“, jiné, „...že nebylo na něm nic neobyčejného pozorovati.“

V knize zemřelých  kostela sv. Apolináře je v příslušných kolonkách u každého děcka, kromě jeho jména a stáří stejná odvolávka na soudní pitevní zprávu. Konstatuje se, že k úmrtí  došlo následkem vykrvácení z tepen na rukách, které  provedl všem vlastní otec Augustin Zimmermann. Téměř shodně je zapsána příčina smrti i u otce. Věk  otce je zde uveden číslicí 40, správně mělo být 43.  Datum pohřbu je u všech pěti zemřelých uvedeno stejné, tedy 31.10.1861, místo pohřební: Wolšany.

Obyvatelé Prahy byli událostí otřeseni a přitom se o ni velmi zajímali. Téměř denně byly v novinách zmiňovány i malé informace, týkající se zemřelých. Nevíme, z jakého důvodu byl stanovený den pohřbu z 31.10. odložen. Národní listy, ze soboty 2.XI.1861 napsaly, mj. „... že pohřeb dětí se konal v pátek 1. listopadu 1861 v odpoledních hodinách za účasti mnoha tisíc osob, které doprovodili nešťastné obětě tyto ku hřbitovu...Kolem vozu šli ve dvou řadách malí hoši, kteří nesli rozžaté svíce a za vozem čtyry bíle ustrojené drůžičky nesoucí na poduštičkách čtyry věnce. JV. císař Ferdinand Dobrotivý věnoval značnou sumu na vystrojení pěkného pohřbu. Na Volšanském svatém poli byly veškeré děti v jeden hrob pochováni. Při lékařském prohlížení těla otce těchto dítek, seznalo se, že ubohý otec na mysli pomaten byl, jelikož se cizích částek v mozku nalezlo.“ O tom, jak bylo naloženo s tělem Augustina Zimmermanna se noviny nezmínily.

Paní Františka Zimmermannová přežila svoje čtyři děti a manžela o celých deset let.

Policejní protokol a další listiny, které se týkaly vyšetřování smrtelné události s paní Zimmermannovou a nejbližšími příbuznými, uváděly vždy jako řádné bydliště zemřelého dům č. 182/V.

Pozůstalostní řízení za účasti svědků, probíhalo již 8. listopadu 1861. Ze záznamů se dovídáme, že Augustin Zimmermann měl bratra Václava (Wenzel), který pocházel z Vodochodské oblasti a sestru Terezu (Theresia), provdanou Matuchovou z Turska u Smíchova (Smíchovské oblasti). Podle vyjádření  Františky Zimmermannové, se majetek manžela skládal z částečně výnosných a částečně nevýnosných pohledávek v přibližné výši 300 F( zlatých).

Zemský trestní soud v Praze předal  vdově věci, které se nalezly u zemřelého manžela, a které zajistila policie. Jednalo se o jednu dýmku, peněženku s hotovostí 1 F  33 % ( l zlatý a 33 krejcarů ), břitvu a prázdnou lahvičku.

Zajímavým zjištěním bylo bydliště nevlastního synka Františka Sýkory, který měl bydlet v domě č. 903 /I,  nedaleko kostela sv. Ducha.

Prostřednictvím policejního ředitelství v Karlíně (Karolinenthal), žádala paní Františka v listopadu 1861 o vydání Domovského listu pro pobyt v Praze. Ze žádosti se dovídáme, že paní měla v době této žádosti 41 let, byla katolického vyznání,  střední postavy, měla černé vlasy a modré oči, bez zvláštního znamení. Mluvila česky a německy. Uměla se čitelně podepsat. V  žádosti bylo uvedeno, aby při vydání povolení byl laskavě prominut požadovaný poplatek za kolek ve výši 15 nových krejcarů rakouské měny. Jako bydliště po ztrátě rodiny uvedla  dům č. 876 /I, což byl dům  v severní části Jánského náměstí.  Žádosti bylo vyhověno již v prosinci 1861.

Ze shora uvedené přihlášky k pobytu vyplývá, že paní  Zimmermannová do své smrti změnila celkem sedmkrát bydliště. Ze Starého Města se v roce 1865 odstěhovala na Nové Město a střídavě bydlela v nynějších ulicích Ječná, Sokolská, Vyšehradská, na Karlově náměstí a opět v ulici Vyšehradské.

V knize zemřelých, kterou vedl farní kostel sv. Apolináře je uvedeno, že v domě č. 499 /II, dne 6.9.1871 zemřela  Františka Zimmermannová, vdova po nádeníkovi. Byla  katolického vyznání, věk 52 let a jako příčina úmrtí je uvedena plicní tuberkulóza. Pohřbena  měla být dne 9.9.1871 na hřbitově Volšany. Dá se předpokládat, že nemocná paní zemřela v domě, který býval součástí Všeobecné nemocnice na  Novém Městě. (Policejní záznam na přihlášce k pobytu paní Zimmermannové uvádí datum úmrtí takto:  „ + 7/9  871“. Tímto údajem zápisy končí.)

Z prostudovaných materiálů se nezjistilo, čím se paní Zimmermannová po ovdovění a rozpadu rodiny živila. Žádný spis a úřední zápis neuvádí jaké měla povolání. V zápisech té doby je u žen  uvedeno pouze např.: vdova po manželovi – jeho celé jméno a jeho profesi. V knize sňatků je pouze informace o věku a náboženství nevěsty a to, že je dcera toho kterého otce a matky. Víc nic.

Přes několikeré prosby se mi nepodařilo prostřednictví administrativní kanceláře Olšanských hřbitovů na Vinohradské ulici v Praze získat vyjádření, do kterého z oddělení byli pochováni Augustin Zimmermannn v roce 1861 a dále, kam bylo v roce 1871uloženo tělo paní Francisky Zimmermannové, matky nešťastných dětí.

V archivu hl. města Prahy se nenašel spis, který se měl týkat údajné soudní výpovědi z bytu A. Zimmermanna,  kterou zmiňují i v dnešní době autoři různých  pojednání. Při pečlivém čtení tehdejších novinových článků zjišťujeme, že se vždy  psalo o výpovědi z bytu, nikoli o „ soudní výpovědi z bytu“. Z tohoto důvodu věřím pracovníkům archivu hl. města Prahy , že řízení u příslušného c.k.soudu v Praze nikdy neproběhlo. Tzv. Index soudních jednání  z této doby jméno žalovaného ani neuvádí.

Stejnému archivu se nepodařilo, pravděpodobně z důvodu jeho ztráty, najít Seznam žáků, kteří v letech 1860/61 a 1861/62 navštěvovali Německou hlavní  školu u sv. Jakuba na Starém Městě.  Ze seznamu bychom si  ověřili, jak daleko měl z bydliště do školy  žáček Augustin a jaké bydliště uvedli rodiče při jeho zápisu do školy.

Proč k tragédii došlo se můžeme  pouze domnívat. Příčinou  mohla být ztráta bydlení, nevydařené manželství, možná, že na otci spočívala veškerá starost o děti a finanční potíže. Přicházejí v úvahu i event. psychické problémy A.Zimmermanna. Je možné i to, že příbuzní  s rodinou nekomunikovali a proto ani nepomáhali.

Závěrem pátrání po rodině Augustina Zimmermanna bych chtěla článek doplnit o osudy domů, ve kterých Zimmermannovi  přebývali.

Dům s č. 794 /I, kde měl v době svatby bydliště Augustin Zimmermannn, stával  na rohu ulice U Obecního dvora na Starém Městě. Tento dům byl cca v roce 1896 zbořen a nově vystavěn.  Dům s č.136/I, ve kterém měla paní Františka bydliště s rodiči, stával na Linhartském náměstí na Starém Městě a byl zbořen kolem roku 1885. Dům s č. 808 /I, ve kterém se narodil malý Augustin se nachází jako jediný v Anežské ulici č. 2 na Starém Městě. Dům s č. 885 /I, ve které se narodili Vašík s  Maruškou, bylo číslo patřící  zrušenému klášteru cyriaků při  kostele sv. Kříže Většího. Klášterní budovy se nacházely na Jánském náměstí, na Starém Městě. Část budov byla v 19. století využita pro zřízení chudinských bytů a skladišť. Všechny budovy s kostelem byly zbořeny v roce 1890.

Dům s č.182 /V, který byl pravděpodobně příčinou celého neštěstí, stával v Cikánské ulici v Josefově a byl zbourán společně s jinými kolem roku 1910. V těchto místech  stojí nové domy a probíhá zde severní část ulice  Elišky Krásnohorské.

Dům s č. 876/I na Jánském náměstí, do kterého se po  smrti dětí a manžela nastěhovala  paní Zimmermannová, byl  zbořen v roce 1905. Dům s č. 903/I, ve kterém měl bydliště malý František Sýkora,  stával v Josefovské třídě, nedaleko kostela sv. Ducha na Starém Městě. Zbořen byl s ostatními domy v okolí kostela v roce 1906. ( Údaje o domech  jsou z publikací  autorky Kateřiny Bečkové: Zmizelá Praha – Nové Město a Staré Město, rok vydání 1999 a 2006).

Lidé, kteří bydleli mezi Josefovem a Starým Městem, byli lidé velmi chudí. Musíme si uvědomit, že i když byli hlášeni v domech s čísly popisnými, bydleli stísněni  v příbytcích postavených ve dvorech domů. Stařičké domy a různé  přístavky měly většinou jednoduchá okna, jednoduché dveře a život jejich obyvatel se odehrával na ulici nebo ve  dvorech.  Je skutečností, že i nízké sklepní prostory domů v 19. století v Praze sloužily jako byty. Nepřekvapí, že úmrtnost všech věkových kategorií populace byla obrovská. Nákazová situace tento neutěšený stav ještě zhoršovala.

Svým pátráním jsem chtěla přispět k informovanosti těch, kteří se zastaví u hrobu dětí a budou číst krátké sdělení. Nutno podotknout, že událost se nestala ve městě Žižkově, protože to v té době ještě neexistovalo, ale na tehdejší Hoře Vítkově.

Závěrem bych ráda poděkovala paní Radmile Pimmingerové a paní Marii Pimmingerové za obtížnou práci, kterou měly se čtením a překládáním dokumentů. Úředním jazykem v době zápisů byla němčina a veškeré zápisy z té doby jsou psány kurentem. Čitelnost zápisů byla velmi ovlivněna také  zběhlostí  píšících adminstrátorů matrik a úředníků. Bez znalostí obou pomocnic by tento článek nebyl tak obsáhlý. Poděkování patří  také pracovníkům Archivu hl. města Prahy a Národního archivu v Praze, kteří měli se mnou trpělivost při vyhledávání materiálů pro tento pravdivý příběh.

P.S.

Přála bych si, aby se návštěvníci hřbitova chovali tak, jak se k těmto místům sluší. Za mého dětství jsme na hřbitově mohli mluvit jen šeptem, vodění psů a kouření nepřicházelo v úvahu,  jízda dospělých (!) na kolech po hřbitově byla nemyslitelná. S těmito i jinými nešvary se při pochůzkách v místech starého hřbitova bohužel setkávám velice často.